Bílá sobota

Podle evangelií byl Ježíš pochován hned po smrti, ještě v pátek, protože s pátečním večerem začínal svátek Šabat (Šábes), kdy by pohřbení nebylo možné, sobota byla dnem, který Ježíš strávil v hrobě. O Veliké noci ze soboty na neděli pak vstal z mrtvých a ženy, které ke skalnímu hrobu přišly, nalezly jen prázdný hrob s odvaleným kamenem.

Mše připomínající vzkříšení Ježíše Krista začíná slavnostním svěcením ohně, vykřesaného z kamene a rozdělaného před kostelem. Od tohoto posvěceného ohně, kterému se říkalo Jidášův oheň nebo pálení Jidáše, se zapálila velká svíce, zvaná paškál, která se pak opatrně donesla do kostela a lidé si od ní pak zapalovali své svíčky, aby si svěcený oheň donesli domů. V mnoha domácnostech lidé na Bílou sobotu nechali oheň vyhasnout a z posvěceného ohně si brali uhlíky či polínka, a těmi pak doma opět zažehli nový oheň. Z ohořelých dřívek se dělali tzv. Jidášovy křížky, které hospodáři zapichovali do pole, aby bylo úrodné. Sloužily také jako ochrana před bouřkami, kroupami povodněmi, oharky se dávaly do základů nových stavení, zastrčené za trámem měly chránit dům před ohněm. Popelem z ohně lidé sypali louky, aby na nich bylo vždy hodně trávy pro dobytek.

O Bílé sobotě se znovu vrací zvony z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. Ještě před východem slunce by se mělo stavení vymést novým koštětem, aby bylo čisté celý rok, uklízí se a bílí. Protože je to poslední den půstu pašijového týdne, pečou se mazance, beránci a také chléb. Muži a chlapci pletou pomlázky z vrbových proutků, vážou se březové větvičky a zdobí se vajíčka. Vše se chystá na Boží hod velikonoční.