Popeleční středa

Popeleční středou začíná čtyřicetidenní předvelikonoční doba (tzv. doba postní). 

Pro křesťana platí na Popeleční středu přísný půst, tedy zákaz masa, a jen jednou za den se může najíst dosyta. Samozřejmě malé děti, staří a nemocní to tak přísné nemají, dodržují zákaz masa, ale mohou se najíst dosyta vícekrát denně. Půst není jen újma od masa, ale prostě si máme odpustit něco, co máme rádi.

Na Popeleční středu můžete na ulici potkat lidi s šedivým flekem na čele, to je popelec neboli symbol kříže, který se věřícím uděluje v kostele. Tento rituál věřícím připomíná, že každodenní starosti, touhy a problémy jsou vlastně jen pomíjivou pěnou dní, stejně tak honba za slávou či bohatstvím a úspěchem. Kněz dělá věřícím kříž na čelo z popela a přitom říká: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ a druhému za ním stojícím v řadě: „Čiň pokání a věř evangeliu.“ A tak to střídá dokola.

Je to připomínka naší pomíjivosti, která může být úlevná v tom, že vlastně spousta starostí a trápení je zbytečná. Věřící tak před Bohem zároveň vyjadřují i svou kajícnost a „sypou si popel na hlavu“ za svůj mnohdy špatný život a své hříchy.

Z čeho se získává popel? 

Na jihu se pálí olivové a palmové ratolesti, u nás ve střední Evropě pak větvičky jívy, kterým se říká kočičky. Jejich popel pak kněží používají, když udílejí popelec. Kočičky se vždy světí v kostele na Květnou neděli (poslední neděle před Velikonocemi), křesťané je mají rok doma, pak se další rok spálí.