Hromnice

Mezi prosincovým zimním slunovratem a březnovou jarní rovnodenností se 2. února slaví Hromnice. Jsou prvním svátkem jara, i když to faktické je ještě v nedohlednu.

Slovanské Hromnice původně souvisely s Perunem, bohem hromu a blesku, který se právě 2. února probouzel ze zimního spánku a svůj návrat ohlašoval za doprovodu rachotu hromů a blesků. První jarní hřmění zahánělo zlou zimu a síly temnoty a současně otevíralo přírodu k novému životu.

S příchodem křesťanství byl nahrazen původní význam Hromnic katolickým svátkem Uvedení Páně do chrámu, který vychází z židovské tradice, kdy Josef s Marií přinesli 40. den po narození svého prvorozeného syna Ježíše do jeruzalémského chrámu, aby ho zasvětili bohu. Zde potkali mudrce Simeona, který v Ježíši poznal očekávaného mesiáše a nazval ho "světlem k osvícení pohanů". Tohle proroctví o Ježíši-světle se stalo podnětem ke vzniku svátku se symbolikou světla a svěcením svící.

Od 10. století byly v kostele svěceny svíčky – hromničky, které si lidé nosili domů na ochranu. Církev doporučovala zapalovat hromničky při bouřce a jako ochrana proti ďáblovi. Někde se na Hromnice nesmělo šít, aby jehla nepřitáhla blesk. Lidé věřili, že je hromničky uchrání také před zlou nemocí. Dávaly se i k posteli umírajícímu, aby ho světlo svíčky doprovázelo na věčnost. 

K Hromnicím se váže řada lidových pranostik:

     Na Hromnice o hodinu více

     Na Hromnice zimy polovice.

     Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá.

     Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.

     Na Hromnice má sedlák raději vlka ve chlévě i ženu na márách než slunce.

     Na Hromnice jasná noc, bude mrazů ještě moc.

     Na Hromnice chumelice, netrvá pak zima více.

     O Hromnicích jasný den, připrav kožich ještě ven.